Chov čmeláků

 

 

          V laboratoři testujeme možnosti chovu  u  těch druhů čmeláků, které se vyskytují v okolních lokalitách. V „polních“ pokusech zjišťujeme výskyt jednotlivých druhů a jejich četnost v závislosti na zdrojích pastvy, v současné době je výzkum ukončen.

 

Laboratorní chov čmeláků

 

 Čmelák zahradní,Megabombus hortorum

 

Literatura k problematice:

Krieg P., Hofbauer J., Komzáková O. (2009): Čmeláci a jejich podpora v

          zemědělské krajině. VÚVč. Dol , ISBN 978-80-97196-01-4

Pavelka M., Smetana V.(2003): Čmeláci. Metodika ČSOP č.28, 2.vydání. ISBN: 80-239-1023-X

Ptáček,V.(2008):  Chov čmeláků v laboratoři, Tribun EU Brno.ISBN 978-80-7399-635-2

         ISBN 978-  80-7399-635-2

 

 

  

 

 

 Metodika chovu čmeláků pro komerční využití.

  

Pavel Krieg

 

Výzkumný ústav včelařský,s.r.o. Dol,

výzkumná stanice Prostějov

   leden 2002

  

 

Metodika byla zpracována na základě výsledků projektu  NAZV

EP 9160  „Chov čmeláků: vliv chemických signálů na aktivaci samiček

v laboratorních podmínkách“   finančně podporovaného Ministerstvem

zemědělství ČR.

  

       Výsledky projektu EP 9160 byly při dopracování metodiky doplněny výsledky a zkušenostmi  z předchozího úkolu (Krieg, Ptáček 1997), z předběžných pokusů pro uvedený  projekt a  dále  na základě informací a literárních  pramenů, uvedených v jejím závěru. Detaily chovné metody jsou popsány pro konkrétní druh  a to  čmeláka zemního, Bombus terrestris.Zejména  u chovu v sezóně  lze při znalosti biologických odlišností  úspěšně využít metodu i pro řadu jiných druhů.  Čmeláci patří v České republice k ohroženým druhům. Jsou chráněni podle  Vyhlášky č.395/1992 Sb. Jejich chov schvaluje Odbor životního prostředí  příslušného orgánu státní správy (dosud Okresního úřadu).

 

 

1.Biologie čmeláčího společenství, základní charakteristika

       Na území ČR žije v současnosti více než dvacet druhů čmeláků.  Stejně jako včely patří do řádu blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera), čeledi včelovitých (Apidae).  Dříve jednotné označení rodu - čmelák (Bombus) je dnes mnohými autory rozlišováno podle různých kriterií, m.j. délky sosáku. Tak jsou některé druhy klasifikovány jako Bombus, dále PyrobombusMegabombus.  Pro čmeláka zemního, který patří  nejen u nás k nejrozšířenějšímu druhu, zůstává rodové jméno Bombus.

       Čmeláci patří mezi sociální hmyz, to znamená, že vytváří vysoce organizovaná společenství. Na rozdíl od včel tvoří v mírném pásmu, tedy i u nás , čmeláci  všech druhů pouze  jednoleté,  lépe sezónní kolonie. Z pohledu kalendářního roku  prakticky dvě třetiny tohoto období přežívá  čmelák pouze jako jedinec. V té době  je jeho biologie srovnatelná do značné míry se solitérně, tedy samostatně žijícími druhy hmyzu.  Rozdíl v biologii čmeláků a včel není jen v délce trvání společenství, ale v řadě  dalších aspektů . Odlišná je zejména  podstatně širší činnost čmeláčí samičky, díky periodicitě hnízdění odlišný odchov pohlavních jedinců, způsob kopulace a další. Podobně to platí i při  porovnání možnosti praktického využití čmeláků  a včel k opylování květů rostlin.

       Roční cyklus života čmeláků.  Oplozené samičky ,dostatečně „vykrmené“ ,  si vyhledají v přírodě  koncem léta vhodné místo k přezimování. Jsou to zejména myší nory a podobné úkryty v zemi. Jarní probuzení samiček,  opuštění místa přezimování a příjem první potravy je závislé na počasí, zejména teplotě. V přírodě obvykle harmonizuje výlet samiček s prvními zdroji pastvy (podle druhu čmeláků a nadmořské výšky březen - květen). Samička  přijímá jak nektar, tak i pyl.   Za příznivých podmínek se během několika dní vykrmí a vyhledává místo k založení hnízda. U čmeláka zemního je to většinou v zemi, i když samička mnohdy prozkoumává i otvory ve zdech a podobně. Hledající samička má charakteristický let, který nám umožní bezpečně poznat tuto fázi a provádíme-li chov z odchyceného materiálu, tuto šetrně odchytit. Při nalezení vhodného místa  si samička upraví malou komůrku, kde následně zakládá první plodovou buňku, to  znamená, že postaví voskovou misku do které naklade několik vajíček, misku uzavře a vajíčka zahřívá svým tělem. Za několik dní se líhnou z vajíček larvy, které samička průběžně krmí ( otevírá vrcholek buňky). Jak larvy rostou, oddělují se od sebe a postupně vytvářejí samostatné útvary, až se změní v kokony, ze kterých se vylíhnou první dospělci - dělnice.  Tuto generaci vychová samička bez jakékoliv pomoci. Larvy z dalších kladení vajíček matkou již pomáhají odchovat vylíhlé dělnice, které vylétávají z hnízda pro potravu. Vývoj od vajíčka po dospělce trvá přibližně měsíc. V dalším průběhu života společenství dochází ke složitým a dosud ne zcela  probádaným změnám, zejména ve vztahu samičky a dělnic.  Velikost hnízda (počet jedinců), počasí, odchov pohlavních jedinců (samečků, samiček) , to vše má vliv na jeden z důležitých momentů, ztrátu dominance matky.   Od tohoto bodu začínají plodovat v hnízdě dělnice a v podstatě je to zlomový moment hnízda. Čmelák zemní má v kolonii v průměru 100 - 800 jedinců.  Velikost hnízda je ovlivněna mnoha faktory, zejména výživou. V přírodě je důležitý nejen dostatek potravy, ale také kontinuita potravních zdrojů během  sociální fáze života čmeláků.  Hnízdo „za zenitem“ se pomalu rozpadá, stará samička často v uvedeném období hyne. Mladé samičky  se páří u čmeláka zemního  se samečky v hnízdě, na listu rostliny apod. V laboratoři  je nejčastější frekvence kopulace mezi 5 . - 7. dnem po vylíhnutí, samečci upřednostňují nepříbuzné samičky. V této fázi společenství již zůstávají samečci mimo hnízdo na květech rostlin a blíží se úplný konec hnízda, jehož korpus nakonec postupně likvidují plísně, myši a d.     Vyhledáním úkrytu k zimování se uzavře (nebo zahájí) cyklus ročního života čmeláka.  Protože samička zůstává solitérně po dlouhou dobu jako nositelka existence, je její ohrožení nebo úhyn totožný vlastně s ohrožením nebo likvidací celého společenství.

  

2.Porovnání  schopností včel a  čmeláků, jejich využití při opylování

       Včela medonosná i čmelák (zemní) jsou z hlediska  rozdělení pohlaví a kast velmi blízcí. Oba druhy mají samičku (matku), dělnice a samečky(trubce). Schopnost jedinců jednotlivých kast  z pohledu možnosti jejich praktického využití k opylování je poněkud odlišná.  Dokonalé samičky (matky) jsou u čmeláků  dobrými opylovači, pochopitelně pouze v určitém období, bez možnosti širšího praktického využití. Včelí královna touto „nabídkou“ nedisponuje.(Její pobyt mimo úl je  omezen  pouze na krátké období  orientačních proletů a snubního letu v době před oplozením, nepočítáme-li rojení včelstva).Samečci čmeláků mohou být   nejen jako součást  society, využiti k opylování některých rostlin  , trubci včely medonosné jsou pro tyto účely bezvýznamní.

       Nejdůležitějšími opylovači jsou u včel pochopitelně dělnice, tedy nedokonalé samičky a podobně je to i u čmeláků. Z různých důvodů, zejména pro možnost praktického využití, byly právě tyto kasty obou uvedených druhů  dlouhodobě  sledovány z hlediska jejich opylovacích schopností.

Posouzení možnosti použití jednotlivých opylovačů lze  hodnotit na základě  těchto důležitých kritérií:

  • schopnost opylování  květů konkrétní rostliny,
  • schopnost opylování ve vztahu k počasí  a teplotě
  • schopnost opylování v uzavřených prostorách, tj. ve sklenících, fóliovnícíh a klecích (dále jen v technických izolacích) .
  • ekonomika

 První pokusy s využitím čmeláků k opylování u nás byly prováděny na polních

kulturách jetele. Obecně je čmelák , ale i některé jiné druhy hmyzu, považován  za dobrého opylovače květů s dlouhou květní trubkou.  Čmeláci, podobně jako včely jsou schopni opylovat a ochotně navštěvují velké množství nejrůznějších květů ( opylují více než 70% našich rostlin).  Z volně žijících jsou to zejména rostliny z čeledi hluchavkovitých (hluchavky, mateřídouška, šalvěj), hvězdnicovitých (bodlák, starček, pcháč),  vikvovitých (jetel, akát, vičenec, štírovník)

krtičníkovitých (černýš, lnice), růžovitých (jabloň, hrušeň), brutnákovitých (kostival,plicník,hadinec) . Při opylování zemědělských kultur, zejména na větších plochách (řepka, slunečnice, svazenka, okurky,jetel,ad.) využíváme především včely. V případě, kde včela není dokonalým opylovačem ve srovnání   se čmelákem obvykle tento nedostatek nahradí počet opylovačů. Jsou rostliny, jejichž květy čmelák dokonale opyluje, včela naopak nerada navštěvuje.  Nejvýznamnější v tomto směru jsou květy rajčete,  pro jejichž opylování se také v současné  době čmeláci nejen u nás masově využívají.

    Čmeláci jsou schopni pohybu a sběru potravy , tedy i opylování již při teplotě několika

stupňů celsia, pracují běžně při teplotě od +80C, zatímco včely   při  venkovní teplotě +12oC  prakticky nelétají a začínají pracovat při teplotě  vyšší než +150C . Včely rovněž velmi citlivě reagují na zataženou oblohu a oproti čmelákům mají i jiný „pracovní“ den.  Rozdíl je dán zejména velikostí těla a velikostí létacích svalů, odpovědných za produkci tepla u jedinců mimo společenství. Čmeláci také pracují velmi ekonomicky, t.zn. jen tehdy, je-li v květech dostatek nektaru.

      Opylování v technické izolaci  má oproti otevřenému terénu řadu zvláštností. V první řadě zde limitujícím faktorem prostor, ve kterém mohou opylovači létat. Existují několikahektarové skleníky, ale i klece o půdorysu 1 -2m2, ve kterých je třeba zabezpečit opylování.  Šlechtitelé izolují dokonce pouze  samostatně kvetoucí rostliny.  Plocha zároveň limituje zdroj potravy, který  je většinou také jednostranný . Dalším vlivem izolace je její mikroklima.  Většinou je zde minimální proudění vzduchu, vlhkost je závislá na potřebě pěstitele konkrétní rostliny.  Extrémní pak, (směrem nahoru), bývá , zejména ve velkých fóliovnících  v letních slunečných dnech teplota (+40oC není zvláštností). Čmeláci ve srovnání se včelami netrpí stresy z uzavřeného prostoru, lépe snáší uvedené mikroklima a v případě dostatku potravy jsou v izolacích relativně spokojení. Jak včelí, tak i čmeláčí společenství do izolací jsou připravována velikostně (počtem jedinců) podle plochy izolace a podle pěstované plodiny. Právě pro nejmenší izolace, tj. klece do asi 5m2 plochy a pro izolované rostliny  lze krátkodobě využít samečků čmeláka odebraných z hnízda.

       Ekonomika je důležitým kritériem využití konkrétního opylovače.  Tam, kde lze s úspěchem použít včely, je  volba jednoduchá.  Funkčně srovnatelná opylovací jednotka   se včelami je obvykle  4 - 7 x levnější, než při použití čmeláků. V opačném případě použijeme čmeláky, jejichž současná cena na našem trhu (hnízda z dovozu r.2001) se podle velikosti hnízda , tj. počtu dospělců , množství plodu a  podle dodavatele pohybuje v rozmezí   2500 - 5000 Kč. Paket se včelami speciálně upravený pro opylování tuzemského původu, který nahradí hnízdo za 5000 Kč lze zakoupit za max.700 Kč.

 

3.Celoroční laboratorní chov čmeláků.

       Pro možnost využití čmeláků k opylování v průběhu celého roku  je nezbytné zajišťovat chov  k požadovanému termínu v odpovídajícím předstihu.  Metodika je popsána pro kontinuální odchov čmeláka zemního za konkrétních konstantních podmínek v laboratoři.  Pro období , kdy je to možné  je doplněná o další ověřené aktivační faktory, urychlující start chovu. První fáze začíná probuzením samiček z hibernace, jejich aktivizací.  K chovu jsou samičky umístěny samostatně  v malých dózách nebo úlcích.  Úplná hnízda požadované velikosti jsou v patřičně vybavených úlcích  dodávána k opylovací službě. Chov v laboratoři neumožňuje v průběhu celého cyklu, vyjma zajišťování páření, výlet dospělých čmeláků z úlků.

Jednotlivé fáze laboratorního chovu:

  1. probuzení samiček
  2. zakládání hnízd
  3. mimosezonní techniky
  4. jarní varianty
  5. odchov dospělců, růst hnízda
  6. využití  čmeláků k opylování
  7. odchov  oplozených samiček, hibernace

      3a).  Samičky vyjmeme z chladničky do pokojové teploty.  Během několika minut zjistíme u volně ležících samiček , které  z nich nepřežily zimování  (nereagují pohybem na dotyk). Živé samičky umístíme přibližně po  10 ks do úlků nebo boxů o objemu 2-4 l  s 1-2 krmítky naplněnými medocukrovým roztokem a miskou s pylem.  Prostor vyplníme poskládaným (filtračním) papírem tak, aby samičky nemusely vzájemně komunikovat. V pokojové teplotě ponecháme takto samičky 48 hodin. Jakmile jsou dostatečně probuzené, podrobíme je opakované narkóze oxidem uhličitým a to vždy 10 minut v rozmezí minimálně 12 hod. Narkotizaci provedeme tak, že celý úlek (box) vložíme do většího průhledného sáčku, odstraníme víko, sáček utěsníme. Hadičkou vpouštíme do sáčku z lahve přes redukční ventil plyn pomalým proudem. Vizuálně se přesvědčíme o účinku narkózy, jakmile samičky znehybní, měříme čas.  Po druhé narkóze můžeme využít nehybnost samiček  a jednotlivě je přemístit do připravených dóz nebo úlků. V případě,

že zahajujeme chov se samičkami odchycenými v přírodě, uvedená fáze odpadá.

 

     3b). Pro úsporu místa, ale zejména pro možnost  rychlé kontroly a zabezpečení čistoty  doporučujeme start hnízd v průhledných plastových dózách o objemu 0,6 -1,0 l s odnímatelným dnem. Nádoby jsou dostupné na našem trhu jako dózy na potraviny. K chovu je upravíme následovně:

V protilehlých stranách vyvrtáme několik otvorů o průměru 2-3 mm  k ventilaci nádoby,  v horní části (z hlediska použití k chovu - obr.1) vyvrtáme otvor o průměru 20mm pro možnost vpuštění samičky a pro případné drobné zákroky pinzetou, uzavřeme zátkou. Dno nádoby, které je ze silnějšího materiálu pokryjeme papírovou podložkou. Doporučujeme tuhý, savý papír. Tenký filtrační, nebo karton samičky s oblibou vykusují. Do dózy umístíme na podložku krmítko (misku o obsahu asi 1cm3)  s namačkaným rouskovaným pylem a napajedlo (uzavíratelnou  plastovou nádobku o objemu 10ml) s cukromedovým roztokem, opatřené ve spodní části boční stěny otvorem o průměru 1 - 1,5 mm, ze kterého čmeláci sají roztok. K podložce dále připevníme  opracovanou korkovou zátku ve tvaru  zaobleného komolého kužele, výšky max.15mm, kterou na povrchu povoskujeme .Před  použitím napustíme  atrapu extraktem nebo výluhem ze čmeláčího plodu, necháme odpařit extrakční látku. Do takto vybavené dózy  vložíme samičku po opakované narkóze, nebo vpustíme samičku  v případě jejího odchytu v přírodě. Chovné nádoby umístíme v prostoru s regulovanou teplotou (+28 - + 300C), zabezpečenou vlhkostí kolem 60%rH, ve tmě.

       Kontrolu samiček provádíme nejlépe při použití červeného světla, abychom je nerušili, 1 - 2 krát týdně, podle potřeby doplňujeme krmný roztok.  Pyl vyměňujeme  jedenkrát za týden, jakmile samička založí první plodovou buňku, 2 x týdně.

       Usazujeme-li samičky odchycené ve volné přírodě (obvykle březen, duben), přidáme do výše popsaných chovných nádob ke každé samičce 2 - 3 čerstvě vylíhlé dělnice včely medonosné k rychlejšímu založení plodu.

Zabezpečení:

Zařízení -  8-10m3 temperovaného prostoru. 2x termoregulátor s přesností na 0,10C, 2x topné zařízení (teplomet), teploměr, vlhkoměr, zdroj červeného světla (žárovka nebo zářivka).

Materiál - dózy z plexiskla, filtrační papír, karton, misky na pyl, napaječky, korkové zátky.

Potrava - rouskovaný pyl odchycený ze včelstev (nebo zakoupený) , zmrazený  na min. -180C, skladovatelnost minimálně 1 rok.  Cukromedový roztok připravíme smícháním cukru, medu a vody (2:1:1), rozpuštěním za tepla, skladujeme v chladničce, připravujeme zásobu max. na měsíční spotřebu.

Extrakt ze samčího čmeláčího plodu - dodá na základě předchozí objednávky VÚ včelařský, nebo  lze nahradit výluhem dle následujícího návodu:  Z hnízd, která odchovávají samčí plod odebíráme zralé kokony (kukly), uložíme v 95% etanolu. Po 1-2 týdnech materiál rozmixujeme a  nejdříve za   30 dní sfiltrujeme, uložíme v chladničce.   Evidujeme  počet kokonů ve vztahu k množství použitého etanolu. Při napouštění korkových atrap použijeme množství, odpovídající minimálně jednomu kokonu.

Samičkám, které nezaloží do 14 dní plod zaměňujeme výše uvedené pseudokokony za čerstvě připravené , v negativním případě i dále  v  10-14denních intervalech. Jakmile samičky založí plod, kontrolujeme dostatek potravy, sledujeme čistotu podložky, podle potřeby jí vyměníme.  Pokud jsme nepoužili při zakládání hnízd úlky, přeložíme hnízdo s matkou do úlku při vylíhnutí prvních dospělců - dělnic. Vylíhnou-li se první samečci, obvykle s takovým hnízdem dále nepočítáme, není předpoklad jeho normálního, zdárného rozvoje.

 

    3c). Úlky pro odchov čmeláka zemního mohou být jednoduché  dřevěné konstrukce, případně doplněné vnitřní přepážkou, oddělující chovný a krmný prostor ( obr.2). Úlek  vnitřních rozměrů 200 x 250 x 200mm je dostatečně velký pro nárůst hnízda s několika sty dospělců . Nám se osvědčily úlky pro opakované použití, mající jednoduché dřevěné stěny (20mm), přepážka a strůpek jsou vyrobeny ze sololitu. V laboratoři mají úlky pouze strůpek s větracím otvorem a síťkou, pro opylování jsou navíc zakryty stříškou s izolačním materiálem (např. vně sololak,  uvnitř hobra nebo  polystyren). Jak hnízdo roste a přibývá dospělých čmeláků,  vyměníme pylové krmítko za větší (20-40cm3). Jako krmítko s roztokem použijeme běžně ( ve zverimexu ) dostupné napajedlo pro ptáky  o objemu 20 - 30 cm3 , doplněné   proti utopení , zejména malých dělnic,síťkou v napájecí komůrce.

      Před transportem, nejlépe několik dní, vložíme do hnízdního prostoru  přiměřené množství zateplujícícího  materiálu, na.př. krejčovskou vatu, mech, stříhanou bavlnu) , aby čmeláci mohly celé hnízdo tepelně izolovat. Před převozem zasíťujeme česno a krmítko s roztokem nahradíme dočasně hrudkou medocukrového těsta.

 

3d). Pokud zajišťujeme opylovací servis je na stanovištích nezbytné:

  • postavit úlek na vhodný podstavec a zabezpečit proti vniknutí škůdců, zejména mravenců - nátěrem části stojanu lepem
  • vrátit krmítko - napajedlo
  • odstranit síťku - otevřít česno
  • synchronizovat chemické ošetření rostlin a uzavření, nebo dočasné odstranění hnízd z izolace
  • opatřit úlek zástinem proti přehřátí

Čmeláky využíváme v současné době téměř výhradně pro opylování v technické izolaci.

       Nejdůležitější rostlinou opylovanou ve sklenících a foliovnícíh  čmeláky je rajče. Opylení zajistí dokonalý tvar plodu  pro trh, rajčata se pěstují prakticky celoročně.  Čmeláci se dále využívají ze stejných důvodů k opylování skleníkové papriky, baklažánů a jahod. Na jahody lze nasadit i včely, u paprik se při využití čmeláků sníží počet plodů na úkor velikosti. V šlechtitelství a semenářství je čmelák použitelný na celou škálu rostlin , např.ředkvičky, řepka, kedlubny, zelí, mrkev, tykev, okurky, melouny, bob, brutnák,  jetel , „léčivky“- bazalka, levandule  a mnoho dalších. Velikost hnízd volíme podle velikosti izolace a počtu rostlin, resp. květů.  Nejmenší izolace , případně izolované rostliny mohou opylovat  samečci, odchycení z hnízd, na klece s plochou kolem 10m2  použijeme  hnízdo s 10 - 20  dospělci, na hektar skleníkových rajčat 2 - 3  úlky v plném rozvoji s přibližně 100 dělnicemi v hnízdě.  Start hnízd realizujeme podle konkrétního termínu potřeby opylovací služby v patřičném předstihu. Dále uvedený harmonogram vychází z konkrétních termínů zakládání hnízd, t.zn. že  samička  z laboratorní formy zimování založí v průměru první plod za 60 dní, probuzená samička na jaře za  15 dní.

 

Orientační časový plán chovu

 

 

Samička z hibernace

Samička z odchytu

Probuzení / odchyt samiček

-135 dní

-90 dní

Založení prvního plodu

-75

-75

První dospělci

-45

-45

10-20 dělnic  ***

-25

-25

80-100 dospělců

  0

  0

 

Pozn.***-  tato hnízda je možné  již použít pro menší izolace.

  

     3e). V rozvinutých hnízdech se postupně začnou objevovat kokony a následně i dospělí samci a samičky. Pro kontinuitu chovu musíme zajistit odchov mladých samiček včetně oplození a následného uložení k hibernaci. K tomu použijeme klece o rozměrech přibližně 500 x 500 x 400mm zhotovené ze dřevěných rámů  vyplněných pletivem a na jedné straně opatřené dvířky. Jedna z možností získání oplozených matek je následující:

       Do klece přemístíme úlek, ve kterém se začaly líhnout samičky a  další úlek s dospělými samečky. Ideální je sledování průběhu kopulace a  následná separace pářících se dvojic.  Méně časově náročné je z těchto klecí, kam kromě úlků a potravy vložíme ještě zvlněný filtrační papír, postupně odchytávat samičky, které se schovávají pod papírem a v rozích. To signalizuje stav oplození a připravenost k zazimování. Odchycené samičky zimujeme buď ve skupinách v krabicích s perlitem, nebo samostatně v plastových patronách s perforovaným víčkem. V obou případech musíme jednoduchým způsobem zabezpečit vysokou relativní vlhkost - minimálně 80%. Samičky skladujeme v chladničce, jejíž agregát nezpůsobuje otřesy  při teplotě nejlépe +40C, ale v praxi samičky dobře přežívají i při kolísání od +10 do +80C.

       K tomuto udržovacímu chovu potřebujeme, kromě chovných nádob a potravy také obaly na zazimování samiček a chladničku.  Pro přípravu stimulačních látek využijeme samčí plod  z chovných hnízd , dále potřebujeme čistý etanol.

       Přibližné náklady na vybavení chovu včetně počátečního pořízení chovného materiálu pro odchov  100 hnízd (přístroje, chovné nádoby, potrava, energie, práce) jsou asi 130 - 150 tis.Kč.

  

Použitá literatura:

Dylewska M.1999: Nasze Trzmiele, WODR.Krakow

 

Eijnde J. van den,Ruijter A.de, Steen J.van der 1991: Method for rearin of Bombus terrestris continuously and the production of bumblebee colonies  for pollination purposes. Proc.6.inter.Symp.Poll.Acta Horticulturae 288:154-158.

 

Krieg P.1994: Zkušenosti s chovem čmeláků ve výzkumné stanici včelařské v Prostějově. Sborník: Problematika chovu a ochrany čmeláků, ZO ČSOP Val.Meziříčí,24-25.

Krieg P.2000:Techniky chovu čmelov Konference SZV Bratislava, Včelár 7-8:114-115, 2001.

 

Krieg P., Ptáček V. 1997: Odchov čmeláků a včel medonosných pro opylování ve sklenících. Závěrečná zpráva , Výzkumný ústav včelařský v Dole,1-31

 

Krieg P., Ptáček V.1997: Čmeláci a jejich chov. Příloha časopisu Včelařství č.9,ČSV Praha

.

Pavelka M, Smetana V. 2000: Čmeláci. ZOČSOP Valašské Meziříčí.

 

Ptáček V.1985:Zkoušky tří metod chovu čmeláků. Sborník věd.prací Oseva,VŠÚP Troubsko 10:117-128.

 

Ptáček V.1994:  Současný stav v chovu čmeláků. Sborník:Problematika chovu a ochrany čmeláků,ZO ČSOP Val.Meziříčí,15-21.

 

Ptáček V. 2000: Osnovne vzreje čmrljev. Slovenski čebelar, Ljubljana,Slovenija:102(6):186-190.

 

 

  

  
 

 Obr.1:    Dóza pro start chovu v laboratoři

 Legenda: 1-odnímatelné dno s podložkou, 2- nádoba, 3- otvor se zátkou,

                 4-ventilační otvory, 5-pseudokokon, 6-pylové krmítko, 7-napajedlo.

 


Obr.2:   Půdorys  úlku pro laboratorní chov i pro aplikaci v terénu

 

Legenda:1-česno, 2-krmný prostor,  3-chovný prostor, 4-vyjímatelná přepážka,

                5-napajedlo, 6 -pylové krmítko